Lovečina

S loveckým výcvikem jsme začaly začátkem roku 2008. Účelem bylo především zpestřit její život loveckého psa a učit ji i něco zábavnějšího než je nějaké sedni, lehni... Začaly jsme cvičit na kůži zajíce -tzv. atrapu. Zpočátku se kůže Lauris moc nelíbila a aportovat se jí to nechtělo. Jenže pak jsme to zkusily formou hledání. Když konečně pochopila, že se kůže bát nemusí a že je to vlastně taková hra., tak přinášela s velikou chutí. Až byl aport dokonalý, tak jsem začala dbát na přesné předsednutí a kvalitní předání. Rázný povel - DRŽ, Lauris pochopila velmi rychle. Takže se na zaječí hledání těšila a těší víc a víc. Dokonce se tento pach naučila hledat i na poli, takže si sem tam sama vyrazí po nějaké stopě.

Ke cvičení jsme používaly také dummy od firmy Bracco -odkud i doteď objednáváme výcvikové pomůcky, se kterými jsem velmi spokojená! Jsou vhodné k aportu z vody i na souši. Jsou dobře uchopitelné a myslím, že právě na nich se Lauris naučila brát aport uprostřed a ne za kraje.

 
V létě jsem na gumovou kačenu připevnila bažantí peří, s tím, že budu simulovat kačenu..na aport z vody. Ani tohle Laurinku neodradilo. Aport spolehlivě přinesla, sice předávka byla trochu horší, ale i to se postupem času vypilovalo. Časem jsme začaly trénovat i se srnčíma nožkama což také nebyl žádný problém. Jenže je to tak trochu zbytečnost, protože z nožek moc pachu nejde a tak se nemuže udělat pořádná stopa, takže je občas někam schovám a nechávám Lauris hledat.

 Stopu zajíce nebo spíš hledačku jsem pak začala cvičit i ve složitějším terénu ( vysoká tráva, sem tam nějaký keř). Tady už bylo na místě navádění píšťalkou.Takže nejen, že se učíme stopu a hledání, ale taky navádění pomocí zvukového signálu, po kterém přihází povel pomocí ruky např. ukročení do leva a ukázání levou rukou s povelem hledej. Tohle se ještě musí vypilovat, ale myslím, že jsme na dobré cestě. Dále se snažíme co nejlépe cvičit odvolání a klid před zvěří. No a jelikož to ještě zhruba před rokem bylo fakt mizerné a její ,,stopařské výlety" byly dost dlouhé, tak teď se dostavilo veliké zlepšení a snad se časem dostaneme do fáze, kdy to bude úplně ideální.

Aby toho nebylo málo naučily jsme se tzv. šoulačku = odložení za chůze, posunkem pomocí ruky přivolání k noze a následné odložení.. k tomu nám pomohl hodně výcvik ze sportovní kynologie, kde je disciplína odložení za pochodu vleže.

 Koncem tohoto roku (2009) se naskytla příležitost, zkusit trénovat aport pernaté a ještě k tomu ne na atrapu, ale na živou zvěř..spíš mrtvou. Myslela, jsem, že mi bažantí slepici Laura zapře, protože nikdy neaportovala nic ,,živého". První fází našeho snažení bylo, aby se slepice nebála a aby ji vůbec držela v tlamě. Ze začátku to bylo trochu rozpačité, ale pak nastal zvrat. Laurinka byla celá natěšená a slepice se vyloženě dožadovala. Takže jsme vyrazily na pole, kde mi ukázala zač je toho loket a slepici s přehledem donesla a s předsednutím i odevzdala.

 Doufám, že se nám v lovečině bude dařit i dál. Třeba si ještě někdy vyzkoušíme aport zajíce :)..nebo se budeme učit zase další a další cviky z myslivosti.

Beru to především, jako další zkušenost i jako přípravu na výcvik s malou výmarkou i když to retrívři a ohaři mají trochu jiné.