Trocha cvičení neuškodí

Včera 24.7. jsme využily chladnějšího počasí a rozhodly se jít cvičit. Nebe bylo docela dost zamračené, ale já jsem tak nějak spoléhala na to, že pršet nebude..nebo, že začne, ale až budeme mít cvíčo za sebou. Hahááá to jsem se ale pěkně spletla. Když jsme přicházely na ,,náš cvičební terén" začalo poprchat. Nicméně jsem si řekla, že když už jsme tu, tak tu stopu uděláme a pak frnkneme na chatu. :)

Moji rodiče šli po ,,100 letech" se mnou, tak jsem toho využila. Taťkovi jsem dala za úkol udělat stopu...hmm..měl ji udělat s cca 3-4 lomy a pak se schovat v lese...haháá tatínek si vyšlápl a metl jednu zatáčku za druhou :D:D...takže jsem se začala smiřovat s tím, že tohle Lauris nedohledá a že dřív nebo později se na tu ,,šaškárnu" vybodne. Mamka měla za úkol natáčení celého průběhu..jenže k mé smůle..si mamka stoupla na místo, kde byli mravenci a pěkně ji v průběhu natáčení štípali...proto to třepání obrazu :D. Už jsem z toho všeho byla docela na prášky, tak jsem Lauris vyslala, abychom to měly celé za sebou.

Začátek stopy byl velice dobrý, dokonce víceméně všechny ,,zatáčky" vymetla jak se patří. Pak, ale doběhla k remisku..kde se jí pachy zamotaly a chvilkama bylo vidět, že neví co má dělat..no jenže nebyla by to Lauris, aby mě nepřekvapila ♥♥..fikaně se vrátila na místo, kde byl pach zřetelný a čistý a odtud vyrazila, tentokrát správným směrem, k odložené atrapě. :-)) No a další postup už byl jasný- přinést, předsednout a odevzdat! Nutno ještě jednou zopakovat, že stopa byla těžká, dlouhá a ještě k tomu při nepříjemném mrholení..tuhle stopu bych zařadila mezi ty nejtěžší, které jsem kdy s Lauris zkoušela..na to, jak to opravdu vypadalo se můžete podívat zde: