Lauris má 3 roky

Jsou tomu přesně 3 roky co se narodila, tehdy ještě maličká chlupatá kulička. Když se narodila, nikdo nevěděl, že zrovna ji si jednou odvedu domů. Byla to souhra náhod, nebo to tak mělo být? Nadešel den, kdy jsem si měla jednu z feneček vybrat. Pořád jsem chtěla nějakou větší a tmavší, jenže to mi asi nebylo souzeno a osud mi vybral právě Lauris - jednu z nejmenších feneček z vrhu. Její štěněčí život jsem si užívala a naučila se, co to znamená mít někoho, kdo je na vás závislý, kdo vás potřebuje a pro koho jste ten jediný. I když mi všichni říkali : Až to vyroste, bude to veliký pes, jsme zvědaví, jak to zvládneš, aby to poslouchalo -zkrátka mi nevěřili, že já tehdy 12tiletá holka, budu mít nějaký velký vztah ke psovi či nějaké větší cíle s ním. Čekali to, že mě po roce pejsek přestane ,,bavit" a zbyde jim na obtíž. Jenže díky Laurince tomu tak nebylo. Byla moje jediná a mým cílem bylo těm všem dokázat, že to zvládnu. Důležité pro mě bylo, že jsem všechno s Lauris nedělala jen z povinnosti, ale z toho, že mě to bavilo a chtěla jsem. Holt Laurinka bylo to nejlepší, co mě zatím v životě potkalo. Nemá sice PP (průkaz původu) , ale i tak je to pro mě ta největší hvězda, krasavice a šikulka pod sluncem. To co jsme spolu zatím dokázaly, myslím jasně dokazuje to, jak jsme na sebe vázané. Někdo si možná řekne, no tohle jsou jen řeči.., ale ne, ti co nás více znají a dost s námi zažili například Chesster s Terčou, Betty s Dášou, Artuš s Rosťou či Behišek s Peťou nám snad dají za pravdu :o)

Takže Laurisku můj :o), přeji ti všechno nejlepší k tvým krásným 3. narozeninám a těším se na další společné chviličky s tebou, protože bez tebe a tvých lumpačin by to nemělo cenu a troufám si říct, že bych ani já asi nebyla taková jaká jsem.