Co týden dal...

Přinášíme novinky z uplynulého týdne. Skoro každý den bylo pěkně škaredě, ale objevil se den nebo dva, kdy nádherně svítilo sluníčko a bylo teploučko.To bylo nejlepší- Laurinka jaro vítala čvácháním ve vodě. Bohužel žádné fotky nemám, protože si brácha foťák odvezl na hory.. Vrátil se v sobotu a tak jsme to hned musely využít.

13.3.

Tenhle den byl zrovna slunečný. Šly jsme na Větrolam ( rozsáhlá pole za domem). Všude bylo mooc vody - to bylo něco pro Lauris. Nevynechala jedinou kaluž. Voda tekla proudem z polí a bylo docela bláto, nebylo to ale tak hrozné, že by se tudy nedalo jít. Svítilo sluníčko a Laura vypadala jako v záři reflektorů :-D. Šly jsme kolem remisku (ostrůvek v poli, kde roste tráva a keře) a najednou Laura zpomalila. Já jsem se modlila, aby tam nebyl zajíc nebo nějaké jiné zvíře a Laura mi neutekla.. ale ona natáhla ocas, hlavu dala dost dopředu - větřila a zvedla přední nohu jako ohař :-) Dělala pomalé a krátké kroky, pak se zase zastavila a číhala, najednou vyletěl bažant a Laurinka se pořádně lekla, ale už za nim neběžela jen se po něm dívala. Já jsem měla radost, protože mi ho vlastně vystavila ikdyž to retrívři nedělají a pak za ním nezdrhla což je úspěch. Znova a znova se učíme přivolání, aby mi neutíkala po stopě a přidáváme k tomu lehni, sedni na dálku. Sedni už jde Laurince hezky, jen ji vždycky musím upozornit, aby viděla můj signál rukou.  Jinak přidávám fotky z focení než brácha odjel na hory:

15.3.

Daly jsme echo Dáše a Betty a ty se rády přidaly  šlo se. Měl s námi jít i Chester a jeho panička. Jenže to padlo, protože Terka se teď učí autoškolu a k tomu ještě učení do školy, takže toho má nad hlavu. Byla to právě neděle, kdy jsme šly s Bett na špacír. No nicméně bylo pěkně hnusně.. Šly jsme docela dalekoo a Bett ukázala, že Laura je pěkná učitelka. Naučila Bettynku lítání v kalužích a válení se v nich.  No je to trdýlko, ale aspoń nebyla špinavá jen Laura :D.

16.3.

Bylo úžasné počasí, sluníčko, modro a teplo. Venku jsem byla jen v tričku a zimní bundě. Vytáhla jsem opět foťák a fotila :-) Aby si Laura zase s někým pohrála zavolala jsem Peťovi od Behiška. Ti byli rádi a přidali se k nám. Laura Behiho sekýrovala, protože se pořád blížil k jejím myším norám a to si neměl dovolovat. Chvílemi byly slyšet skřeky na způsob štěněte a zuřivého psa. Behišek je pěkná střela, vždycky se nemotorně pohybuje a ve chvíli, kdy to člověk nejmíň čeká vystartuje a zahájí nálet. Po něm včera dopadla moje bunda zajmavě. Tlapy jsem měla až na ramenech :-D.. no co taky můžu čekat od ridgebacka typu Behišek :-) prochajda se moc líbila a těšíme se na další..