Bett a Laura v Olšanech 11.1.

Zase jsme nešly na cvičák, ale aspoň jsme si užily procházku s bezva kámoškama. Páneček nás zavezl do Rousínova a pdtud jsme šli přes dlouhou cestu polem do Habrovan a odtud do Olšan. Panička mě furt hlídala, protože ví, že mám oči na stopkách a nic mi neunikne. Vždycky když už jsem něco zvětřila, tak panička hned volala ke mě, abych se zas někam nerozběhla. Ale stejnak jsme furt s Betyš lítaly jak děla a pořád jsme do páníčků narážely. Na poli jsme narazili na stádo srnek, ale bohužel mě panička stihla odchytnout, tak jsem se jen divala jak mi utíkají...Cestou jsme potkali mnoho běžkařů a to se mi moc nelíbilo. Na lidi byli moc rychlí, takže to nevypadalo jak člověk, ale jak nějaký zvíře. Až mi to pak panička vysvětlila, tak mi byli ukradení. U Bolka na farmě si paníčci dali čajíček na zahřátí a my chudáci pejsani jsme trpěly horkem. Přesto jsme se chovaly moc hezky, jen já jsem byla chvílemi nevrlá a furt jsem koukala z okna. Domů jsme šli skoro za tmy a panička na mě dávala ještě většího bacha než před tím. Takže jsem si nic moc nedovolila. Domů nás vezla Dáša - za to jí moc děkujem. Já jela po dlouhé době na zadním sedadle a přiznám se, že jsem byla tak unavená, že jsem usínala v sedě. Paničky nic moc nenafotily, protože byla obzvlášť veliká zima a prsty jim mrzly i přes rukavice. Domluvily se, že příští rok vyjedeme společně na hory. Paráda!! To už bude s námi snad i Maďarka, takže to bude fakt hukot. No paničky těště se!

Fotky ještě nejsou stažené z foťáku, takže kdo si chvilku počká tak se dočká.