7.12. Cvičák

Tak i tento den na cvičáku byl ohrožený! Neměly jsme odvoz, ale panička to nevzdala a jely jsme autobusem. Když přijel, vrhla jsem se do něj jako střela. Pěkně jsem si vyskošila na tu přepážku co má řidič u sebe. No naštěstí jel řidič, který je srandista a je ok. Normálně by nás asi už vyhodili. Pěkně Lauris pohladil, podrbal za ouškem a ještě nám dal slevu.  Tak jsme šťastně dojely až do Vyškova. Přišly jsme na cvičák, kde bylo zase stráášně moc štěňat a my jakožto porkočilá dvojička jsme šly až poslední. No hrůza domů jsme přijely v plů jedenácté. Ale čekání se vyplatilo. Trénovali jsme na zkoušky ZOP, které se budou konat na jaře. Bylo tam například přecházení po materiálu pro psanepříjemném..kamní,plachty,plech no prostě vše co se najde. No jako nevím co to je za blbost. Já chodím po nepříjemným povrchu furt a že by mě to vadilo -to se říct nedá. Měla jsem na tom udělat sedni,lehni. To byla taky hračka, takže je jasné, že na zkouškách nějaký bodík bude. :-D. Pak následovalo přenášení -mě a předání někomu cizímu. Nebyl to problém až na to, že panička nevěděla jak mě má vzít takže radši nechala pokusy pokusama a řekla, že to natrénujem doma.  Pak jsme normálně chodili po place -obraty na místě, vpravo -vlevo protichodem, sedni,lehni,vstaň,štěkej,odložení za pochodu v leže. To vše byla hračka. Pak přišel nový povel odložení za POCHODU VE STOJE! Já jsem to v životě neslyšela a ani nezkoušela! Ale jak se řekne stůj vím o co jde. No a tak jsme vyšly. Alča (výcvikářka) dala povel a panička dost důrazně řekla ,,STŮJ".   Když odešla těch 10-20 kroků dál, nedoufala, že bych opravdu mohla stát. Ale když mě uviděla, tak prý skorem brečela. Byla tak šťastná jak nikdy. Ale ode mě přece může čekat vše! Byla moc ráda a to se mi mooc líbilo. Přišel aport. Vždycky sem si pro něj šla jako modelka, ale dneska jsem vyloženě vystřelila.  Panička se opět divila, jako by přiletěla z vesmíru. Překážky jsem taky zvládla na 1. Po dlouhé době -době necvičení zjistila panička jaký má doma doopravdy poklad!