10.týdnů..

Máme za sebou dalších pár dní.. Garp nám roste před očima, minulý týden (měl 9 týdnů) vážil shruba 9,5kg a teď už váží krásných 11kg.  Dělat s tímto rošťákem postoje, to je nadpřirozený výkon, pořád vymýšlí jak jen by toho pribiňáčka, sýr, párek atd..dostal, jen ne to aby stál a když už, tak jen do vyčerpání zásob :P. Takže naše heslo zní, pilovat a pilovat...

Skoro každý den chodíme po procházkách..dokonce jsem úspěšně zapojila i svoje rodiče (kteří tolik druhého psa nechtěli, no teď se na Garpovo dovádění s Laurou dívají jako na televizi :D, takže malej má doma úspěch). 

Předevčírem (tj, 17.10.) jsme byli u lesa, házela jsem Lauře aporty přes keře, aby hledala...malej se ochotně přidával, ale spíš jen tak, že se šel mrknout a hned valil za mnou. Nicméně se mi chvilku nevraceli, takže jsem si říkala co tam asi kují za pikle.. haha vědět to, tak asi až tak Garpa nechválím.. Laura doběhla celá natěšená a za ní se táhl neuvěřitelný smrad..:/, v závěsu běžel Garp a v tlamičce nesl (v tu chvíli jsem si myslela, že je to klacek..proto jsem ho tak chválila) nohu nějaké zdechliny možná zajíce, možná kočky. .

Cestou jsme se zastavili na kukandu za ségrou Babetkou, povahově jsou stejní a nádherně si vyhráli :), už se těšíme až začneme chodit společně ven. 

Garp po tomto náročném dni hned vytuhnul a Laura tak měla chvilku klidu, protože jinak čelí náletům našeho darebáka a pořád si spolu hrají. V tomto Lauru obdivuju, spíš tu její trpělivost :D, chová se k němu moc hezky - ať už dělá malej cokoliv. 

Jinak jen tak pro zajímavost, Laurinka už není sama v tom, že stojí u stromu a čeká až jí hodím hrušku nebo jablko..malej už to odkoukal taky, takže permanentně svačí za pochodu :).